Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Diskuze na Lopuchu,
pohlazení na duchu

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 64156 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
pepanovacek PepaNovacek 14.8.2022 23:09  73239
KeyserSozeMarku, děkuju, hezky jsem si početl. Sounds That Can't Be Made je fakt výborná, a nádherná deska - přemýšlím, jestli znám jinou kapelu, která po třiceti letech existence dokázala nahrát tak skvělé album. A myslím, že neznám.
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 14.8.2022 23:08  73238
Marillion - Sounds That Can't Be Made (2012)
Aj keď Progarchives a Wikipedia tvrdia, že ide o sedemnásty štúdiový album, „Sounds That Can't Be Made“ je proste šestnásty štandardný, plnohodnotný štúdiový počin Marillion, či sa to niekomu páči, či nie ... a basta ...


Kapela tu dokazuje zvyšujúci sa kvalitatívny trend a opätovný nárast skutočnej invencie v rámci toho, čo je skutočný (aktuálny) progresívny rock na svojej plnej a vysoko profesionálnej úrovni.


Štartovná, vyše sedemnásť minútová suita „Gaza“ je v podstate dramatickým politickým obrazom života v dlhodobo okupovanom pásme z pohľadu mladého chlapca, hudobne, dramaturgicky a aranžérsky je akoby ďalším kúskom na spôsob „The Invisible Man“, „Neverland“, či, „Ocean Cloud“ z albumu „Marbles“.


Titulná, sedem minútová „Sounds That Can't Be Made“ je prvou skutočnou bombou na albume, krásne členitá, gradovaná a s výraznym posunom základného motívu postupne do iných hudobných končín ...


„Pour My Love“ je forma nekonečnej variability marillionovského „Love songu“, tiež veľmi pekná a príjemná záležitosť.


„Power“ je ďalšia skoro bomba, nádherne štruktúrovaná a vyvíjajúca sa kompozícia, pri ktorej by sa ani laik nemohol pomýliť, že ide o produkt niekoho iného, ako práve tejto výnimočnej kapely .


Z dlhých H-Marillion kompozícií / suít milujem samozrejme najviac už spomínaný „Ocean Cloud“, z Marbles, ale hneď za ním je presne štrnásť minútový „Montréal“ z tohoto albumu, art rocková perla a pre mňa absolútny vrchol tejto skvelej placky. Väčšia sila, ako „The Invisible Man“, „Neverland“,, či úvodná „Gaza“, ba aj „This Strange Engine“ ... moderný art rock v svojej plnej nádhere, čistá dokonalosť, skvelý záver tejto suity ...


„Invisible Ink“ na akési skľudnenie, dramaturgicky na správnom mieste albumu je opäť veľmi milou klasickou stredne dlhou skladbičkou a taktiež ozdobou celkového vyznenia toho, čo tu kapela servíruje.


Predposledná „Lucky Man“ je vlastne jediný track, s ktorým mám istý menší problém, kvázi ospalá záležitosť s otravným refrénom, ale asi by som chcel veľa k tomu, aby som mohol povedať, že celý album je dokonalý, proste v kontexte ich tvorby – nič až tak moc ...


Záverečná vyše desať minútová „The Sky Above The Rain“ je ďalším veľmi dôstojným, parádnym, viac - menej melancholickým kúskom, v ktorom je kapela aj samotný Steve Hogarth skutočne, ako ryba vo vode.


Pozoruhodnosťou albumu „Sounds That Can't Be Made“ je, že doprovodné vokály na albume spievajú aj, mimo iných, profesionálnych speváčok, deti Steve Hogartha z prvého manželstva, Nial a Sofi a súbežne s nimi aj aktuálna druhá životná partnerka, Linette Petersen ...


Marillion na tomto albume plne kompletne a komplexne dokazujú, že amplitúda kvality ich tvorčej krivky má nepochybne zase vzostupnú úroveň ... a ono to tak už zostane až do dnešných dní ...



9,5/10
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 14.8.2022 23:08  73237
Pepo, třešničky na dortu, hehe. To mě rozbilo. Asi nějaká telepatie nebo co. Moc pěkné počtení na dobrou noc, díky.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 14.8.2022 23:02  73236
Marillion - Sounds That Can't Be MadeOd předchozího alba uběhly čtyři roky a pokud se nepletu, je to pro Marillion do té doby největší pauza mezi dvěma řadovkami. Tahle pauza ale skupině nepochybně prospěla, protože Sounds That Can't Be Made je velmi, velmi silné album. Na desce se sice nacházejí tři dlouhé skladby, které mají přes deset minut a jsou pospojované kratšími songy, pro mě osobně je to ale spíše album anoraknophobického střihu, než aby se hlásilo k odkazu Marbles. Je to tedy soubor skladeb na sobě nezávislých a mimochodem, všechny jsou skvělé. Tak si pojďme povědět proč...

Gaza je politicky ovlivněná věc (nepamatuju si, že by Marillion měli v diskografii něco podobného), která je právoplatným členem mojí bestofky. Textově tu Hogarth údajně nenadržuje Palestincům a spíše popisuje bezútěšný život v Pásmu Gazy a možná to tak je, když to říká. Hudebně tomu rozhodně vytknout nemůžu vůbec nic. Tahle pečlivě vystavěná skladba se spoustou nádherných pasáží je vysloveně lahůdkou. Těch sedmnáct minut uteče jako voda a nemám problém si tohle dát na repeat několikrát za sebou. Nejvíc tady miluju zklidňovačku v páté minutě s parádičkami Marka Kellyho a následný rozjezd s tvrdým kytarovým riffem. Bomba číslo jedna a asi si je budeme muset počítat © Pepa. Titulní Sounds That Can't Be Made je bomba číslo dvě. Krásná skladba s naprosto úžasným klávesovým podkladem a tady se opět ukazuje, že Marillion je jednou z těch skupin, kde jsou klávesy klíčové. Skladba má spoustu nádherných meziher a tradičně nápaditou dynamiku. Kytarové sólo v závěru a Hogarthův vokální výkon je už i v říši Mirovo padajících králičích bobků. Pour My Love je bomba číslo tři. Překrásná balada s charismatickým klávesovým úvodem, kde potěší navrstvené vokály ve slokách a krásném refrénu. Za naprosto dokonalý považuju vygradovaný bridge. Kam na tohle kluci chodí? Krása. Zajímavostí tady je, že textově tu po dlouhé době vypomáhal John Helmer (o kterém bylo naposledy slyšet tuším u marillion.com). Power je bomba číslo čtyři. A pořádná! Tady je skvělá výrazná basa ve slokách s pěkným klávesovým podkladem a potom boží explozivní refrén s výtečným dojezdem s kytarovou vyhrávkou. Vyšponovaný závěr je zde onou příslovečnou třešničkou na dortu.

Montréal otevírá druhou půlku alba a je to bomba číslo pět. Textově je to sice trochu triviální (o Marillion weekendu v Montrealu, což sice potěší obyvatele této metropole, nicméně ostatním je to tak nějak putna), ale hudebně to opět nemá chybu. První rozjížděcí polovina je dechberoucí, moc se mi tady líbí melodie v gradujících slokách. Malinkou výhradu mám pouze ke zlomu do jiné tóniny v prostředku skladby, jenž mi nepřijde tak úplně hladký. Druhá polovina songu mi v určitých místech svým staccatem připomíná staré Marillion s panem Fishem. Závěr písně opět nádherný, v tomhle jsou Marillion velmistři. Invisible Ink je bomba číslo šest, i když to díky ukňouranému úvodu na úplnou bombu chvíli nevypadá. Ve třetí minutě se to ale rozjede do spanilé jízdy s totálně nabušeným refrénem, jehož síla vynikne hlavně v závěrečné gradaci. Lucky Man je bomba číslo sedm a další úžasný song v duchu The Beatles. To by bylo, aby neměli na desce aspoň jeden song, který je připomíná. Nejvíc je to slyšet ve slokách v kytarových partech. A není to jenom kytara, co zní jako oldie, ale i klávesy, hlavně varhanní podklad s leslie efektem. Bombastický je tu ovšem hlavně hymnický refrén I truly am, a lucky man, I have everything that I want... Fantastický song. Zavírací The Sky Above The Rain je bomba číslo osm a není divu, že se jedná o pravidelnou položku v současných setlistech skupiny. Tahle jemná a zasněná skladba pojednává o tématu vyhaslé lásky a neochotě komunikace a akceptace skutečnosti. Skladba je to opět velmi dynamická s poklidnou první polovinou, která nádherně uplyne do prostřední pasáže, jež vyústí do jakési katarze a naděje (maybe they'll talk... the rain is below us...). Fantastické zakončení celé desky.

Tohle album pro mě vždy představovalo to nejlepší v post-marbleovské éře Marillion a považuji jej za výjimečné hudební dílo. Vyprodukovat takto kompaktní album s kvalitativně vyrovnaným obsahem bez slabých míst, to určitě neumí každý. A natočit tohle po 33 letech existence kapely, to se klaním až k zemi. A nejen Hogarthovi. Bomby počítat ani vlastně nemusím, o hodnocení jsem měl jasno už před třemi měsíci, když jsme tenhle hodnotící maratón odstartovali. Je to za plnou palbu 5/5.
pepanovacek PepaNovacek 14.8.2022 23:00  73235
Marillion - Sounds That Can't Be Made – 2012

Gaza
Pěkný a poměrně tvrdý úvod, trochu psychedelie, trochu The Beatles, trochu Led Zeppelin (Kashmir). A na sedm. Takže asi progresivní, hehe. Hogarth zpívá úžasně, to musí slyšet každý. Po zhruba pěti minutách změna, kde Hogarth typicky kňourá (a moc mě to nebaví), pak asi po minutě a půl další změna s hezkým syntezátorem, opět tvrdší pasáž. Následující část skladby začíná pěknou baskytarou a je znovu pomalejší a klidnější, líbí se mi vokály kolem dvanácté minuty, pak to piano a sólo na kytaru, do kterého začne posléze Hogarth zpívat, to je nádherná pasáž, s gradací, kterou Marillion skutečně umí. Pak je ještě takový krátký předěl, a začínají poslední dvě minuty skladby – majestátně, až bomasticky, opět asi pozpátku hraná kytara, jako v úvodu. A ty vokály v posledních vteřinách, to je taková třešnička na dortu téhle velice povedené, místy až vypečené písničky, hehe.


Sounds That Can't Be Made
Překrásný začátek překrásné skladby – super valivé tempo, zvukově úchvatné klávesy, tepající baskytara, skvělý vokál (i vokály), celé je to takové provzdušnělé, načechrané, průzračné, tohle se opravdu poslouchá moc příjemně a pěkně a radostně. Třešnička zde je to syntezátorové sólo, které pak „převezme“ kytara a opět ta gradace po přidání zpěvu. Nádhera!!!


Pour My Love
Jednodušší písnička, pěkné piano a basa. V refrénu až trochu moc přeslazené, a taky trochu připomínající Collinsovské Genesis. Po dvou úvodních bombách poměrně o dost slabší skladba, ale nevadí mi. Pěkný je ten syntezátor v posledních vteřinách.


Power
I čtvrtá skladba se mi zdá o poznání horší, než první dvě. Ano, v refrénech to Marillion umí nádherně rozsvítit, i když se Markovi ten výraz nezamlouvá, hehe. A umí i tu gradaci, tady v závěru je to opravdu úžasné.


Montréal
Trochu jazzový úvod s elektrickým pianem. První asi tři a půl minuty jsou takové pěkně Marillionovsky rozevláté, pak skladba dostane, abych tak řekl, řád, to když se přidají bubny. Ale už hned od páté minuty je další zasněná, krásná pasáž v pětidobém taktu, po dvou minutách se přidá ukňouraně Hogarth, pěkné jsou tady varhany. Další část je podobná té předchozí, jen místo na pět, se hraje na sedm. Kolem desáté minuty (asi refrén) je jeden z vrcholů téhle nádherné skladby, a já přemýšlím o tom, že Marillion i téměř čtvrt století po odchodu Fishe, dělají úžasnou muziku, a umí složit krásné, dlouhé kompozice. A jsem opravdu moc rád, že jsem tu jejich hudbu poznal, a alespoň částečně se do ní dokázal ponořit. Třetí bomba.


Invisible Ink
Skladba trochu v duchu té předchozí, avšak trochu slabší, řekl bych. Ale pořád velmi solidní.


Lucky Man
Slibný (pro mě) tvrdý úvod, který ale po několika vteřinách vyměkne, naštěstí ale pak zase chlapci přitvrdí, a celkově tahle skladba opravdu vyzní až hardrockově. A navíc je velice povedená, taková skorobomba, řekl bych. A jelikož jsem dlouho nezmínil třešničky, tak tady je to ten useknutý konec.


The Sky Above The Rain
Ty tři dlouhé skladby na albu jsou bezpochyby největší bomby, a tahle poslední, je z nich možná nejkrásnější. Nemám slov, prostě dechberoucí, nádherná, strhující muzika. Napadlo mě, že bych možná měl (nebo mohl) závidět Markovi, Samovi, a hlavně Mirovi, který kromě toho, že zná všechny desky dobře, viděl Marillion i mnohokrát naživo, nicméně otázkou zůstává, jestli by spíš oni neměli závidět mě (a třeba i Honzovi), protože my toho máme hodně před sebou, hehe.


Další skvělé album Marillion, kde k tomu, abych dal plnou palbu, nezbývá mnoho. Osm skladeb, tři dlouhé bomby + jedna další, titulní, tři velmi dobré a jedna skorobomba, to je po třiceti letech existence na jednu kapelu hodně, ale opravdu hodně slušný výkon.


9/10

pepanovacek PepaNovacek 14.8.2022 22:26  73234
EcholynZkoušel jsem je před pár lety, nalákali jste mě taky, i když ne ©Sam pořádně, hehe, ale myslím, že nebudu sdílet Vaše nadšení. Nu, uvidíme.
pepanovacek PepaNovacek 14.8.2022 22:10  73233
Pěkný rozhovorRadim Hladík
puschpull puschpull být nad věcí, pohoda a klid ... - AV-Com (Homepage) 14.8.2022 21:01 - Oblíbené kluby (16:24) 73232
Villagers!
Paráda. Mají skvělou hudbu. :-)
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 14.8.2022 20:12 - Klub Hudební klub (16:17) 73231
Malá koncertní propagace od Mira:
INO-Rock-2022
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 13.8.2022 16:25  73230
stev ... zo včerajšej komunikácie na FB vo "Fans of Echolyn" ...

Raymond Francis Weston Jr.
It is a dream of ours to get back to Europe to see all of you.

...a skutočne trio Kull, Weston, Buzby v tejto dobe pravidelne maká na novom albume a materiálu naňho majú podľa Ray-a habadej ...

... takže šancu máme celkom slušnú ...
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 13.8.2022 14:12  73229
SamAsi bychom měli na test DNA, jestli nejsme náhodou příbuzní. A Pleasant Shade Of Gray od Fates Warning. Dobře ty.
sam Sam 13.8.2022 12:27  73228
ECHOLYNKluci s těmi ECHOLYN jste mě pořádně nalákali. Mám doma všechno, kromě prvních dvou desek. Suffocation jsem pár let měl taky, ale ani po desítkách poslechů jsem jí nikdy nepřišel na kloub (řada skladeb mě nikdy neoslovila) a tak ji nedávno poslal k vodě. Pustil jsem si dneska As the World (uznávám, že je jejich asi nejlepší), která k mým nejoblíbenějším sice nepatří, ale výborná je, o tom žádná. A pak ještě Mei (tvarová podobnost s A Pleasant Shade o.G.od Fates W., ale tam je to alespoň pro lepší přehlednost děleno do tracků). Tyhle dvě pokládám za nejsložitější, ale nejradši mám některé z ostatních, hlavně poslední dvě fošny. Pochopitelně super kapela vřele doporučitelná, která už řadu let nic nevydala a kdy to konečně bude…..
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 13.8.2022 09:56 - Klub Hudební klub (16:17) 73227
Vinyl BAK - Crater (2021) je na cestě z Austrálie. Jelikož poštovné přesáhlo cenu desky (a ještě naskočí poplatky za clení a DPH, tohle si státní hamoun nenechá ujít), přihodil jsem pár australských rarit.
Jinak, na dotaz BAK zatím neodpověděli. Takže vročení jejich titulů z diskografie mohu stále jen odhadovat.
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 12.8.2022 10:08  73226
... a pustil som si aj Echolyn - Echolyn (1991), ich prológový album ... a tiež zo mňa padajú králičie bobky (C) Mayak ...
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 12.8.2022 09:51  73225
... ešte Echolyn ...... a používanie backingových vokálov u Echolyn je často ešte čarovnejšie a výraznejšie, ako u gigantov a pionierov art/prog scény v tomto smere - Gentle Giant a klasických Yes ... Ray Weston, Brett Kull a Chris Buzby (ale doplňujú ich aj Tom Hyatt i Paul Ramsey) majú rozdielne farby hlasov a tá synchronizácia a aranžmá sú často tak úžasné, ako to nevie asi žiadna iná kapela ...

[ 64156 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt