Bohužel jsem nenašel (ani v archivu klubu), kdy poprvé jsem se setkal se Spock's Beard, ale nejspíš to bylo asi v roce 2006, když mi někdo tady doporučil jejich páté album. Hodně jsem pak kapelu poslouchal a taky měl nějaké koncertní DVD, které se mi moc líbilo, vzpomínám, jak mě doslova uchvátil Alan Morse svou velice zvláštní technikou hry na kytaru nebo Ryo Okumoto se syntezátorem na krku, prostě jsem zažil něco, co všichni určitě dobře znáte, když nějaké kapele skutečně propadnete. Dlouhé roky jsem pak Spock's Beard neposlouchal, kromě tedy aktuálně vydaných alb, no a teď mě Ivan „donutil“ dát si s nimi kolečko – a Marek zásobil jejich empétroskovými empétroskami, za což oběma chlapcům děkuji. S Deep Purple zažívám docela neveselé „prozření“, a tak je čas, podívat se na zoubek další kapele a ujasnit si názory, hehe.
The Light je dobré, až výborné album, taky bych ale použil výraz „rozporuplné“ - na jedné straně se mi trochu potvrdilo, že moje nadšení po letech lehce opadlo, třeba první skladba mě moc nebavila, podobně taky The Water, takže nesouhlasím s Ivanem ohledně délky a kvality. Nejvíc se mi líbila Go the Way You Go, kterou jsem si taky nejvíc pamatoval. Strašně moc mě nadchla baskytara, ta je fakt úplně fantastická, jak zvukově, tak hlavně tím, jak a co na ní Dave Meros hraje. Jak říkám – něco mi přijde úžasné, někde ale v té muzice slyším až moc takových těch artrockových klišé.
7/10 |