Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Něco navíc v zeleném?
A proč ne...

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 64164 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
bubla Bubla 20.7.2022 13:59 - Klub GENESIS (20:18) 72884
Mám skoro napsané Anokrako... a poslouchám při práci Marbles. Pohoda.
bubla Bubla 20.7.2022 12:05 - Klub GENESIS (20:18) 72883
Přemýšlím, jestli se mi víc líbí Internal Exile nebo Piper. No, hehe.
bubla Bubla 20.7.2022 12:01 - Klub GENESIS (20:18) 72882
V čem? V Piper?
bubla Bubla 20.7.2022 12:00 - Klub GENESIS (20:18) 72881
Myslel jsem to jemné přizvukování zpěvačky, ale i to má hodně lidí, hehe.
ravil_saton Ravil Saton Indigo opět žije - 18.11. Chapeau Rouge - www.indigoseries.com 20.7.2022 11:11 - Klub Hudební klub (20:20) 72880
"podobný styl takového stínového zpěvu jako má Wright v jedné věci na Broken China" - to má asi hodně lidí, hehe
ravil_saton Ravil Saton Indigo opět žije - 18.11. Chapeau Rouge - www.indigoseries.com 20.7.2022 11:10 - Klub Hudební klub (20:20) 72879
BublaTo jsi mne pobavil. ALe Internal Exile (song) se Matildě tak nelíbí. Tak to ukazuje moji teorii, že tam je navíc ne-naivní vrstva, kterou neslyšíš.
sam Sam 20.7.2022 09:36  72878
PepaJá jsem hlavně rád, že vám ta deska tak líbí a že dokáže jedinci navodit příjemné pocity. Hudba má přinášet radost.
pepanovacek PepaNovacek 20.7.2022 08:49  72877
SamNo, je fakt, že Anoraknophobia má sakra vysoké hodnocení - a to je dobře, ne?
bubla Bubla 20.7.2022 07:09 - Klub GENESIS (20:18) 72876
PepaStrukturou a dynamikou to samozřejmě hodně připomíná Firth of Fifth, ale samotná hudba v té klavírní části naštěstí není žádná vykrádačka. Tilted Cross mi připadá jako směs několika věcí, co znám, ale identifikoval jsem jenom ty Beatles. Je tam třeba podobný styl takového stínového zpěvu jako má Wright v jedné věci na Broken China. Zeppelin 3 taky, hehe.
bubla Bubla 20.7.2022 06:47 - Klub GENESIS (20:18) 72875
RavilPiper ani ne, ale je to písnička, kterou mohl dát Fish na to své album coverů, hehe.
sam Sam 20.7.2022 06:09  72874
ShodaVšem členům děkuji za recenze na další Marillion. Že u vás bude právě tahle deska takto bodovat, jsem absolutně nečekal. Pozitivní překvápko.
sam Sam 20.7.2022 06:04  72873
Marillion - AnoraknophobiaPsát potřetí stejnou větu na začátku své recenze o nejoblíbenějším dílu mých Marillion už nechci a nebudu. Ne snad proto, že by to nebyla znovu pravda, ale proč se pořád opakovat. Opakovat se stejně budu a to v celkovém postoji k tomuto albu, které je v mých očích vnímáno stejnou silou a intenzitou, jako předchozí desky Radiation a Marillion.com. Takže je předem jasné, že půjde znovu o plnou palbu. Nechce se mi už opakovaně psát nějaké delší elaboráty na každou desku a skladbu této kapely a tak zmíním jen určité věci. Dnes se tedy věnuji nahrávce Anoraknophobia, kterou zdobí ten nejhnusnější a nejprimitivnější obal v celém Marillion-ovském portfoliu. Obálky mých oblíbených hudebníků mám veskrze všechny moc rád, ale tato je velkou výjimkou. Dnes už se nad covery zdaleka tolik nezamýšlím jako dřív. Estetický zážitek je důležitý, to uznávám, nikdy by však neměl přebýt ten hudební. Dnes je to spíše úlitba a malichernost, přistupovat takto k uměleckému dílu, ale přesto, je nedílnou součástí desky a když oku zalahodí, jsou to plusové body.

Z osmera nahraných skladeb mám rád všechny a ani o jedné si nedovolím říct, že je snad slabší než ostatní. Prvotní záměr, tedy vytáhnout na povrch trojici nejsilnějších skladeb, na které pár slovy v krátkosti upozorním, zcela náhle musím změnit. Tato strategie by totiž nebyla pravdivá na úkor ostatních věcí, které by byly nějakým způsobem zasunuty dospod. Takže nic takového. Strašně rád bych se rozplýval nad božstvy Quartz, nebo třeba Separated Out, jenže je tady přece Between You And Me, This Is The 21st Century a spousta dalších megalitických skvostů, které nechci a nemůžu obejít. Takže nic naplat, prostě a jasně, celá tato osmička je snová a exkluzivní. Miluju dlouhé časy těchto skladeb, čítající v průměru osm až devět minut, kde je jasně zaručeno, že v písních se toho bude dít opravdu hodně.

Marillion srší nápady, znovu zcela jedinečným moderním přístupem, feelingem a bohatou energií. S touto deskou jsou pro mne možná na vrcholu svých sil, kdy si dovolí složit, nahrát, zaranžovat a předložit naprosto všechno co chtějí. Jejich síla, jejich obrovská síla leží v nepřeberné variabilitě nápadů, které vrší jeden přes druhý, skládají je těsně za sebe a všechny dohromady pak drží v neskutečné sounáležitosti a svornosti. První deska od dob Afraid of Sunlight, kdy se albem znovu pne vše spojující červená nitka a koncepce jedné linie doznává zřetelných kontur. Toto jsou Marillion 21. století.
10/10
pepanovacek PepaNovacek 20.7.2022 05:39  72872
BublaHonzo, děkuju, moc pěkná recenze. Zajímavé je, že si nikdo nevšiml podobnosti s Firth Of Fifth v tom klavírním úvodu Tumbledown - já zase motivu z Quadrophenie. Nebo, že Ty slyšíš v Tilted Cross The Beatles, a já Led Zeppelin. Ale celkově jsme se shodli na tom že v roce 1999 byli Marillion lepší, a to je směroplatný.
ravil_saton Ravil Saton Indigo opět žije - 18.11. Chapeau Rouge - www.indigoseries.com 19.7.2022 23:41 - Klub Hudební klub (20:20) 72871
BublaA zaradil bys tam Piper do best of abba? Oblibeny song me dcery kdyz ji byly dva roky.
bubla Bubla 19.7.2022 19:24 - Klub GENESIS (20:18) 72870
Fish – Raingods With Zippos™ (hehe)

Fish už neudržel vražedné tempo albové produkce Marillion a začal se malinko zpožďovat. Zase by mu ale díky tomu nemusel hrozit propad kvality materiálu. Na tomto albu mě překvapilo (příjemně), že zpátky je (alespoň částečně) Mickey Simmonds. Jinak je to zase přehlídka nových jmen, která neznám, kromě vytrvalce Boulta. Je tu i Wilson, ale už se do toho skladatelsky a producentsky nemíchá a jenom hraje na kytaru.

Tumbledown nabízí velmi brutální kontrast romantického klavírního úvodu (mihne se i motiv z Quadrophenie) a závěru se zpívanou částí. Je to pořád síla, ale přijde mi to trochu rutinérské (i z hlediska aranže) a kolovrátkové. Skoro jako by strukturu skladby dělali Marillion ve své slabší chvilce, hehe. Ale je to chytlavé a nejvíc se mi líbí zběsilý instrumentální prostředek.

Mission Statement je taky povedená písnička, ale zase bych řekl, že aranžérsky je na Fishe poněkud konvenční a přespříliš tlačí na pilu. Závěr s klavírem je ale samozřejmě super.

Incomplete je moc pěkný duet s Elisabeth Troy Antwi, o které nic nevím. Nejlepší je samozřejmě ten akord na začátku a na konci, hehe.

Tilted Cross nezapře určitou inspiraci Dear Prudence, ale ta melodie je jiná a nádherná. Díky Fishově hlasu to zní skoro jako Collins na prvním sólovém albu Phillipse nebo Hacketta. Pěvecky je tam přesně ta fishovská proměnlivost, kterou Hogarth občas postrádá. Pomáhá tomu ale i výborná Nicola King. Skvělá písnička s krásnou umírněnou aranží.

Skladba Faithhealer mě dost zaujala, protože zní tak trochu jako začátek Turn It On Again, který se ale nikdy nerozjede. Originální verze z roku 1974 je taková zvláštní rituální psychedelie. Fishova verze má modernizovaný zvuk a nepůsobí tak syrově (až jsem chtěl napsat poloamatérsky) jako v podání The Sensational Alex Harvey Band, ale aranžérsky mi připadá zbytečně přeřvaná na úkor atmosféry. Je to hodně neortodoxní hororová píseň, nejvíc se mi líbí ty ďábelské housle.

Rites of Passage není špatná, ale ani nějak mimořádně silná. Nejlepší je ten jemný závěr s klavírem a houslemi.

Pětadvacetiminutová suita Plague of Ghosts je podobně jako na časově blízkých albech Marillion snaha vrátit se k ryzejšímu art-rocku, ale zároveň s něčím novým. V tomto případě jsou to elektronické rytmy. Old Haunt je nádherný úvod ve starém stylu, který nemůže nenadchnout fanoušky osmdesátkových Marillion. Potom přijde elektronický funky groove Digging Deep, který mi hodně připomíná Porcupine Tree. Ty dlouhé tóny kytar a kláves nad šlapajícím rytmem a vůbec celková dynamika opravdu stojí za to. Chocolate Frogs to trochu zjemní recitativem a pak lehkým skotsky znějícím nápěvem. Bublání a zvuky mi tady asociují koncertní záznamy Pink Floyd z roku 1969. Waving at Stars má zase skvělou atmosféru, asi hlavně díky Tonymu Turrellovi na klávesy (zároveň spoluautor). Vynořující se klavír a cello přinášejí další překrásnou snovou část, Raingod’s Dancing. Wilson hraje na své poměry hodně gilmourovské sólo. Závěr Wake-up Call je skutečně jako probuzení ze snu. Opět ta pinkfloydovská kytara, basa a podle mě výborné bicí Davea Stewarta. Co je pro mě u Marillion Interior Lulu, to je pro mě u Fishe Plague of Ghosts. Mimořádně povedená dlouhá skladba. Text ani jedné jsem podrobně nezkoumal, ale v případě Plague of Ghosts hudba rozhodně odpovídá názvu.

Album je – podobně jako marillion.com – hodně pestré. Ale zatímco u Marillion to vnímám bez výhrad pozitivně, Raingods na mě působí spíš jako podivně nesourodá a nevyvážená kolekce skladeb, což může být dáno i tím, že skoro u každé věci je jiný spoulautor. Fish tady podle mě nemá celkově tak silný materiál jako na minulých albech, ale pořád je to výborná deska a Plague of Ghosts je bezvadná. Zajímalo by mě, jestli se Fish a Marillion vzájemně poslouchali a inspirovali, nebo jestli jsou ty různé paralely v jejich tvorbě skutečně náhodné.

4,5/5

[ 64164 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt